Optimismus. Ten mám spojený s báječnou dovolenou ve Španělsku, kam jsme jeli jakožto mladý pár s mými rodiči. Byla to nejlevnější dovolená v životě, ale také nejskromnější a ve výsledku legendární.
Jeli jsme lehátkovým autobusem, odjezd byl v 10:30 z Chomutova. Ze začátku se cesta vyvíjela idylicky, ale když se řidič někde kolem obce Prameny ztratil a my ještě o půlnoci byli pořád v Čechách, začali být zoufalí i ti největší optimisté.
Jel s námi i neznámý „bezdomovec“ – jinak jsme ho po cestě nenazývali. Na první pohled byl opravdu dost neupravený a zašmudlaný. Neměl vlastní sedadlo, posedával po schodech, přes noc spal v uličce na zemi…
Celou cestu si notně přilepšoval alkoholem. Než jsme dojeli, byl totálně namol, a na místě jsme zjistili, že je to náš kuchař.
Protože se přes noc opil tak, že sotva vylezl z autobusu, tak první den nám nakonec uvařil guláš „na uvítanou“ řidič autobusu (pobyt byl psán „s polopenzí“).
A co jsem se tam naučila? Že právě ve chvílích největšího zoufalství ze sebe člověk umí vytřískat tu největší dávku optimismu.
Povídka z knihy Život a Já – autorka a vydavatelka knihy Klára Vavrišinová
Koupit knihu: https://www.isisterapie-eshop.cz/…hy/