Nebudu vám nabízet zajíce v pytli 😊.
Takže terapie čtením pro vás se stala logicky terapií psaním pro mě.
Byť je knížka veselá, probudila ve mně staré nedořešené záležitosti.
Babička i teta Irena, které v knize zmiňuji, jsou již téměř dvacet let po smrti. A protože jsem v době, kdy odešly, byla ještě dítě, uvědomuju si teď, s odstupem času, že mojí knížkou se s nimi mohu sama v sobě rozloučit.
Během psaní knihy jsem se zasmála, pobrečela jsem si, a co je důležité – odpustila jsem sama sobě, že jsem se s nimi tenkrát nerozloučila tak, jak bych se s nimi chtěla rozloučit dnes.
Je to pro mě zároveň cenná zkušenost – jak moc je pro děti odchod blízkých těžko zpracovatelná záležitost.
Tak se obě na té „druhé“ straně mějte dobře!
Tím se dostávám i k mottu mé knihy – abych mohla jít dál, musela jsem se vrátit zpět. A to může být inspirace i pro vás…
Mrkněte na další článek v blogu, kde najdete výzvu „Píše celé Česko“ a připojte se! (Více informací najdete i v sekci Terapie psaním.)